Rozhovory s reprezentanty – naděje pro Paříž 2024 – Benjamín Přikryl a Jakub Halouzka

Eva Skořepová | 26.07.2018

Během jara a začátku léta jsme se postupně sešli s některými reprezentanty, kteří se zúčastní mistrovství světa v Aarhusu a pokusí se kvalifikovat Českou republiku na olympiádu v Tokiu.


Benjamín Přikryl

 

Benjamín Přikryl, pro všechny prostě jenom Ben, je rodák z Kroměříže, který podle svých slov začínal s jachtingem na Optimistu, moc ho to nebavilo a podle toho vypadaly výsledky. Dnes je nováčkem v našem reprezentačním týmu třídy Laser, a v sezoně 2018 už se mu v jeho lodní třídě, kterou je zatím Laser Radial, podařilo vyhrát v juniorské kategorii MČR, které se již tradičně konalo během posledního dubnového víkendu na Nových Mlýnech. Krom toho je pro něj jachting také ideální cestou, jak trávit čas trochu jinak, než je typické pro dnešní dospívající online generaci.
 

 

 


Pro jachtařský svět jsi zatím relativně nová osobnost – prozraď nám na začátek, co tě vlastně přimělo se do závodního jachtingu takhle ve velkém pustit.
Hlavně mě to prostě baví. Samotný sport jako takový je super, a ještě je doplněný o skvělou partu lidí.

Kolik času tomu teď poslední dobou věnuješ, jak jde vrcholový jachting skloubit se školou?
No, do školy teď vlastně moc nechodím – protože tomu věnuju času opravdu hodně. Dá se říct, že ve škole trávím tak čtvrtinu času oproti ostatním spolužákům.

 

A jakou školu vlastně studuješ?
Jsem na střední průmyslové škole ve Zlíně. Máme tam super ředitele, který mě v jachtingu podporuje, a díky tomu můžu mít trochu individuální plán.

 

Kde všude jezdíš na závody, respektive závodíš někdy i na českých vodách?
Na svojí domovskou vodu, kterou je tzv. Bagrák v Kroměříži, už se moc nedostanu. A s ostatními vodami v Čechách je to vlastně podobné, když už, tak občas Nové Mlýny nebo Lipno.

 

 

 

 

Co máš letos před sebou, jaký je tvůj plán na letošní sezonu?
Teď rovnou ze začátku května odjíždíme do Francie, kde se v La Rochelle koná mistrovství Evropy. Pak mě čekají tři týdny školy předtím, než odjíždíme do Kielu, které je letos pro třídu Laser Radial muži mistrovstvím světa. Hlavní třídou pro mě tedy pořád ještě bude Laser Radial, Standard si začnu tak postupně oťukávat, pojedu se podívat na nějaké závody. No a během prázdnin se ještě chystám na další závody do Texasu a pak zpátky do Kielu, kde je další mistrovství světa třídy Laser Radial, tentokrát pro kategorii do 19 let. A pak vlastně ještě dánský Aarhus, který je zároveň olympijskou kvalifikací pro Tokio 2020.

 

A jaký z té spousty závodů je pro tebe vrcholem sezony?
Vzhledem k tomu, že mám letos poslední rok na Radialu v kategorii U19, tak jsou pro mě prioritou závody této kategorie – takže ten Texas a potom druhý Kiel.

 

Jak to máš s přípravou na závody, s tréninky a tréninkovými parťáky? Jezdíte společně?
Víceméně jo, my jsme spolu prakticky i vyrostli. Jezdíme společně na závody, je to jednodušší kvůli logistice, všechny lodě jdou na jeden velký vlek, my pak společně trávíme dlouhé cesty v jednom autě – je to super.

 

Co trenéři, kdo vás aktuálně trénuje?
Oficiálně má SCM jednoho hlavního trenéra, Michala Smolaře, ale ten samozřejmě nemůže být na všech závodech se všemi, takže třeba konkrétně do La Rochelle já jedu bez trenéra. A jinak se taky snažíme shánět různé další trenéry na kratší časové úseky, a hlavně na závody. Na Mallorce s námi trénoval Ian Clingan a bylo to super.

 

Jaký je tvůj hlavní cíl do budoucna? Přeci jenom je laseristů dnes hodně – tak jaká je tvoje osobní představa?
Mým cílem je určitě olympiáda. Ale to bych musel kromě Vikyho a Štěpána předjet ještě i Kubu Halouzku. (smích)
 
Dalo by se říct, že s tím množstvím času, které ti jachting bere, by se dal v podstatě považovat za práci – v osmnácti jsi začal pracovat více méně na plný úvazek. Není ti někdy líto, že přicházíš o ten typický studentský život?

Já myslím, že to začalo postupně už nějaké dva tři roky zpátky, není to vyloženě od této sezony. Času to určitě bere hodně, ale na druhou stranu mi to dává úplně jiné možnosti toho, jak ten čas trávit. Díky jachtingu jsem se podíval na spoustu míst po celém světě, kam se moji vrstevníci ještě třeba nedostali. A navíc, když se podívám třeba na stejně staré lidi od nás ze školy a na to, jak tráví svůj volný čas, vůbec toho nelituji – upřímně řečeno se mi ani moc styl trávení času dnešní, mojí generace, nelíbí. Takže já jsem spokojený.

 

Přeci jenom je ale určitě náročné dát dohromady kariéru začínajícího profesionálního jachtaře třeba s nějakým osobním soukromým životem. Co si o tom myslíš?
Já mám momentálně slečnu, která je taky jachtařka – díky tomu se často potkáváme na závodech. Snažíme se ale samozřejmě podnikat i něco mimo vodu, navštěvovat se navzájem, protože jsme každý z jiného města, nebo spolu podnikat různé výlety.

 

Ben v červenci úspěšně reprezentoval Českou republiku na juniorském mistrovství světa v Texasu ve třídě Laser Radial. A pak se přesouvá rovnou do Aarhusu.


Jakub Halouzka

 

Sezónu 2018 zahájil rovnou zlatou medailí z MČR na Nových Mlýnech, a to v lodní třídě, na kterou si jel jen tak zavzpomínat – tedy Laser Radial, ze kterého přešel na aktuální Laser Standard. Řeč je o Jakubu Halouzkovi, teprve jednadvacetiletém reprezentantovi, který určitě má šanci v budoucnosti bojovat za Českou republiku na olympijských hrách.

 

 


 
Jaký je tvůj hlavní cíl do budoucna?
Asi nejde stanovit si za jasný cíl start na olympiádě 2024. Bylo by to samozřejmě skvělé, ale je potřeba se k tomu dopracovat, takže já si stanovuji postupné cíle, které je jednodušší splnit, a které nakonec k té olympiádě stejně vedou. Třeba konkrétně pro rok 2018 je mým cílem se na mistrovství světa Standardů dostat do první poloviny výsledkové listiny a zlepšit se oproti loňskému roku, ideálně se třeba dostat do stříbrné skupiny.

 

Co tvoje aktuální příprava, trénink a trenéři?
Kromě našeho hlavního SCM trenéra Michala Smolaře jsme teď třeba na Mallorce trénovali s Ianem Clinganem, kterého původně domluvil svaz – a protože nám to přišlo super a naučili jsme se od něj spoustu nových věcí, budeme ho s bráchou a ještě dalšími dvěma kluky mít jako trenéra i v La Rochelle, kde už si ho my čtyři zaplatíme soukromě. Tam odjíždíme začátkem května na mistrovství Evropy.

 

A jak to máte s ostatními po večerech během závodů, trávíte je spolu, nebo chodíte rovnou spát?
Myslím, že sejít se na chvíli večer a pokecat k tomu prostě patří, vlastně by se dalo říct, že je to i taková součást regenerace po závodech – na chvilku vypustit a neřešit, co bylo nebo nebylo na vodě. Určitě nejde být zavřený celý den v obytňáku, podle mě by to mělo spíš opačný efekt. Někdy se sejdeme na nějakém společenském večeru, někdy si jen tak zahrajeme karty, podle nálady.

 

Pojď nám trochu přiblížit zimní přípravu jachtaře v České republice – přeci jenom u nás většina vod zamrzá, jak to tedy děláte, jak se ty připravuješ?
Je pravda, že i když vyrážíme poslední dobou přes zimu více a více do zahraničí, pořád je přes zimu jachtingu málo. Doplňuji to tedy hlavně klasickou posilovnou, kardio cvičeními, hodně času trávím na běžkách nebo na sjezdovkách. Já dřív i závodně lyžoval, takže jsem trávil i třeba sto dní v zimě na lyžích, dnes už to tak není, dnes je prioritou jachting a přes zimu kvalitní fyzická příprava. Nám v podstatě sezona končí v říjnu nebo v listopadu a v únoru už zase začíná nová, takže poslední roky se na hory dostanu už jen na týden, maximálně na dva.

 

Jak jsi na tom jako jachtař s penězi a se sponzory?
Poslední dobou se o nás více stará svaz, ale přeci jenom musím říct, že jsem pořád závislý na rodičích – pořád to jsou oni, kdo mi dávají tu hlavní možnost se realizovat, dopravovat se autem na závody, jezdit za závody po světě. Díky pomoci svazu se ale ta část, kterou musí hradit oni, výrazně snižuje, a taky se díky tomu dostaneme na mnohem větší počet kvalitních závodů.

 

Pověz nám něco i o průběhu letošního MČR ve třídě Radial, ze kterého sis suverénně odvezl zlatou medaili.
Já jsem byl hlavně rád, že ve druhé části závodu začalo pořádně foukat. Přeci jenom už je teď moje prioritní třída Standard, a tomu se snažím přizpůsobovat i svou váhu, takže když fouká málo, na Radial s menší plachtou a menším výkonem už jsem příliš těžký. Ze začátku bylo náročné si na něj znovu přivyknout, dlouho jsem na něm neseděl a vlastně jsem dlouho přemýšlel, jestli vůbec jet, ale nakonec to dopadlo dobře. Podle výsledků a dojezdů to sice může vypadat, že to byla jasná věc, ale každou rozjížďku jsem fakt bojoval až do konce a jsem rád za to, jak to dopadlo.

 

 

 

 

Když zmiňuješ váhu, jak nabíráš potřebná kila a jaká je vůbec ideální váha na Laser Standard?
Já mám aktuálně 76 kg, což znamená, že se mi přes zimu podařilo nabrat asi čtyři kila. Pořád by to na tom ale chtělo pracovat, protože ideální váha pro naší lodní třídu je kolem 84 kilogramů. Samozřejmě jsou i závodníci, co jezdí skvěle a mají buď 82 nebo 86, ale tohle je takové optimum. Abych nabral, je prostě potřeba hlavně omezit kardio a běh, k tomu ta posilovna.

 

Jakub Halouzka absolvoval v červenci úspěšný závod ve Warnemünde, kde skončil třetí. A nyní už oba míří do Aarhusu...


Děkujeme za rozhovory.

 
Text Barbora Tuzarová

 

 

 

 






nahoru
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
SOUHLASÍM VÍCE INFORMACÍ