S Veronikou Živnou před odletem do Miami

Eva Skořepová | 29.01.2019

Na přelomu ledna a února se v Miami na Floridě koná závod světového poháru. Letos budou na startu i čtyři Češi – Ondřej Teplý na Finnu, Karel Lavický na RS:X a sesterská posádka Veronika a Kateřina Živné na skifu 49erFX. Ti zahajují novou sezonu ještě před tím, než se naplno rozjede sezona v Evropě.



S Veronikou Živnou jsem se sešla těsně před jejím odletem do USA. „Do Miami se těším a Kačka bohužel nemohla přijít, má toho teď ve škole hodně, chodí na osmileté gymnázium Bankovní akademie,“ začala omluvně.

 

A jakou školu studuješ ty?
Začínám druhý semestr na univerzitě – University of New York in Prague (UNYP). Studuji v angličtině psychologii, zatím všeobecnou, ale chtěla bych se později zaměřit na vývojovou, sportovní a forenzní psychologii.

 

Dá se to vůbec stihnout všechno dohromady jachting a studovat?
Je to komplikované, ale dá se to zvládnout. Oboje mě baví, škola mě dřív nebavila, ale nyní nové předměty a noví učitelé jsou skvělí. Škola mi vychází vstříc, na závody mě pouští a poskytla mi sportovní stipendium.

 

Kolik dní jste byly vloni na vodě?
Odhadem třetinu až půl roku.

 

Zbytek času věnujete škole
Na nic jiného už opravdu nemáme čas.

 

Nemrzí vás to? A hlavně tvoji sestru, která ve 13 letech přišla o bezstarostné dětství a zábavu? Profesionální jachting se dá podle mě přirovnat k jakémukoliv jinému zaměstnání

Když tě něco baví, tak to děláš, ať je to práce nebo ne. A to je náš případ. Chceme se jachtingu věnovat, obětujeme tomu všechno i za cenu toho, že nemáme v podstatě žádný soukromý život. Myslím, že jsme takhle spokojenější, netoužím po tom, co dělají moji vrstevníci.

 

Proč jste si vybrali zrovna jachting? Vaši rodiče nejsou „rodilí“ jachtaři
Když jsem byla malá, jezdili jsme každý rok na dovolenou na námořní plachetnici. Poté, co jsem viděla poprvé Optimist, rozhodla jsem se, že chci jezdit sama, aby mi do toho nikdo nemluvil. Nejdřív jsem se trochu bála, proto jsem chvíli jezdila na Cadetu, ale velmi brzy mě to začalo bavit a dál jsem už jezdila sama. Asi nejvíc mě ale nakoplo, když jsem dvakrát po sobě vyhrála mistrovství světa a mistrovství Evropy na jednoposádkovém juniorském skifu O´pen BIC. A potom jsem k tomu přemluvila i sestru. Když se jachting naučila, začalo ji to bavit naštěstí taky. Spolu jsme potom začaly jezdit na 29eru, byly jsme jeden rok dokonce druhé holky v evropském poháru, a pak jsme přešly na 49erFX. Jak Kačka stárne, víc si rozumíme a spolupráce na lodi je lepší a lepší.

 

Máte za sebou celou sezónou na olympijské třídě 49erFX. Prvním vaším závodem bylo loňské Miami. Mohla bys ten rok zhodnotit?
Zpočátku bylo naším cílem hlavně dojet. Díky pomoci mnoha trenérů a hlavně táty jsme se v průběhu sezony postupně zlepšovaly. Myslím, že jsme udělaly velký pokrok, především Kačka, které je teprve 14 let a zpočátku jí to moc nešlo. Nyní už jí ale naše společné závodění baví a věnuje se tomu se mnou naplno. Mám pocit, že je to každým dnem lepší.

 

Nebylo to na ni trochu brzy začínat olympijskou kampaň ve 13 letech?
Bylo to brzy, ale vzhledem k tomu, že je velká a nebavilo ji jezdit sama na lodi, přešly jsme na 49erFX. Kačka se tak stala nejmladší závodnicí, která ve světě v této třídě kdy jezdila, a zatím to tak stále je.

 

 

 

Jste spokojené s pokrokem, který jste za loňský rok udělaly, nebo plánujete nějaké změny v tréninku?
Vloni jsme trénink věnovaly především technice jízdy a jezdily jsme hodně samy, letos se chceme zaměřit na trénink ve větší skupině lodí. Techniku jízdy jsme zvládly, nyní se potřebujeme naučit lépe pohybovat v závodním poli, což není na 49eruFX úplně jednoduché. Určitě budeme trénovat i nadále každý týden od pátku do neděle na Gardě, kde máme takovou naši základnu, máme tam svůj klub a pronajatý byt. Také chceme odjet všechny velké závody. To znamená světové poháry v Miami a Janově, mistrovství světa juniorů v Norsku a mistrovství světa na Novém Zélandu, které je zároveň druhou kvalifikací na olympiádu. Vloni jsme už odjely světový pohár v Tokiu, takže máme velkou šanci se kvalifikovat i na finále světového poháru, které bude v Marseille. Výsledky zatím moc neřešíme, protože v naší třídě nejsou žádné malé závody, a tak se utkáváme prakticky jen s mnohem zkušenější světovou ženskou elitou. Máme se od nich ještě hodně co učit, ale je to super, protože už jim začínáme na trati trochu překážet, a to se stěžněm nahoře.

 

Máte nějaké sparing partnerky, nebo skupinu, se kterou budete trénovat?
Máme jednu stálou italskou skupinu na Gardě v Malcesine. Před samotnými závody trénujeme vždy v místě se všemi, se kterými se známe, s mnohými z nich již z Optimistu, O‘pen BICu nebo 29eru.

 

Kdo jsou vaši trenéři?
Především táta a potom na Gardě dva italští trenéři. Ze začátku nám hodně pomohl Australan Banny Warren (trénoval také Lenku Šmídovou) a ještě jeden Australan Larry Cargill. Nyní na zahraničního profesionálního trenéra na celou přípravu a závody nemáme dostatek prostředků. Ale táta je dobrý trenér, hodně nám pomáhá. Také se snažíme sbírat zkušenosti od konkurence. Letos nám budou pomáhat také španělští bratři Alonsové.

 

Když jsi zmínila finance, máte nějaké sponzory?
Máme menší sponzory, třeba právě na opravy plachet, nyní jsme dostaly sponzorský dar na nové plachty, provázky máme od německého výrobce Liros, trochu nás podporují některé firmy na Gardě, ale většinu platí táta. Potřebovaly bychom pomoci s pořízením druhé nové lodě, ale to je zatím pro naše sponzory moc velké sousto.

 

Věnujete se v rámci přípravy i jiným sportům?
Mimo jachting lyžujeme, lezeme na stěny a jezdíme na kole.

 

Jak vypadá váš běžný závodní den?
Nasnídáme se, jdeme do klubu, postaráme se o loď, jdeme na vodu, vymáčkneme ze sebe to nejlepší, všechno to probereme a pak se snažíme zregenerovat a přežít do druhého dne.

 

Co se vám za uplynulý rok nejvíc povedlo?
Začaly jsme závodit v téhle fantastické olympijské třídě. Ale vůbec nejvíc si cením pokroku, který udělala Kačka, jak rychle dospěla, aby to všechno se mnou zvládla.

 

A co se naopak nepovedlo, co tě zklamalo?
Měly jsme pár incidentů, kdy jsem se zranila. Před závodem v Kielu jsem si pohmoždila kotník a nárt. Pak se mi to stalo znovu a pak ještě jednou. Stalo se to vždy v extrémních podmínkách, na které jsme nebyly dostatečně připravené. Na skifu jsou takové úrazy poměrně časté a jsem ráda, že jsem si to odbyla vloni, poučila se z toho, a doufám, že letos už se to dít nebude. Každopádně si do silného větru budu brát helmu.

 

Jezdíte v helmách často?
Jen když fouká extrémně – třeba 25 uzlů a víc.

 

V čem je 49erFX tak obtížný?
Je to extrémně rychlá loď, a i když na ni přecházíte z 29era, což je také skif, zvyknout si na kormidlování z trapézu chvíli trvá. Překvapilo mě, jak malý pohyb kormidlem stačí, aby loď okamžitě reagovala

 

Jaká panuje atmosféra v národním reprezentačním týmu? Spolupracujete s ostatními?
S většinou reprezentantů se znám, ale bohužel se moc nevídáme, protože každý trénuje někde jinde a někdy jindy. Je škoda, že u nás není větší reprezentační základna a že se nedaří nás dostat víc dohromady.

 

Jaký máte na letošní rok cíl?
Jedním z cílů je zajet dobrý výsledek na mistrovství světa juniorů, potom bychom chtěly zkusit kvalifikovat Českou republiku na olympiádu do Tokia.

 

Děkuju za rozhovor a ať se nejen v Miami daří!

 

Pro časopis YACHT připravila  Eva Skořepová






nahoru
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
SOUHLASÍM VÍCE INFORMACÍ