Mistrovství Evropy ve třídě Létající Holanďan 2019 – Češi pátí a vítězi Euro Cupu 

Vrcholem letošní sezony pro bývalou olympijskou třídu se vzhledem k dějišti konání MS (daleký Nový Zéland) a poněkud nižší úrovni závodníků z Austrálie a Nového Zélandu stalo jednoznačně mistrovství Evropy na Balatonu.

 
Startovní listinu jako vždy zdobilo několik olympijských medailistů, mistrů světa a Evropy z rozličných lodních tříd. Samozřejmě nemohli chybět ani „Local Heros“  Majthényi a Domokos – třináctinásobní mistři světa a zároveň trenér maďarské 470 reprezentace.
 
My (posádka Jiří Hrubý - Roman Houdek) jsme se rozhodli po úspěšném vystoupení na Kieler Woche (2. místo za Maďary) zkusit vše nasměrovat k pořádnému výsledku právě na Balatonu. V srpnu jsme úspěšně absolvovali dvě výborně obsazené regaty v Rakousku a na Gardě a hlavně se povedl kvalitní tréning v Torbole.
 
České mistrovství jsme vypustili a místo toho odjeli už do konání ME, kde ve stejném termínu bylo v plánu mistrovství Maďarska. Tam se ve třech dnech odjelo 8 kvalitních 70min. rozjížděk s jednoznačným vítězem – třináctinásobní mistři světa nenechali nikoho na pochybách a vyhráli všech osm. My jsme brali druhé místo a pocity zmaru trochu tlumil fakt, že jsme prohrávali velice těsně.
 
Do začátku mistrovství Evropy zbývalo 6 dní a ty jsme se rozhodli vyplnit opravdu vydatným tréninkem. Vítr nám přál a my jsme skutečně trávili poctivě čtyři hodiny v kuse na vodě. Výsledkem bylo zjištění, že opravdu nemusím litovat, že nejsem profesionální jachtař…

Asi je zbytečné psát, že při předzávodě a pak při tréninku foukal východní a dvakrát západní vítr. Při Euru zcela neomylně pouze severák… Trochu monotónní trénink zpestřil čtvrtek, kdy nás „Local Heros“ požádali o sparing při testech nových plachet. Naše snaha byla jak při medal race na olympiádě, ale stejně měli lehounce navrch.

 
Závodit se po víkendovém měřením a slavnostním zahájením začalo v pondělí. Samozřejmě přemotivovaný peloton nebyl schopen vystartovat, a tak rozhodčí všechny umravnil černou vlajkou. První rozjížďku jsme zahájili startem – ve škole by to ohodnotili tak za čtyři – následovala nervózní stoupačka, několik pomatených soubojů se spinakrem s lodí, která jak se později ukázalo byla BFD, halza na dvojce bójce, kdy fair play se krčilo někde hluboko v naší komoře, a ještě dnes nejsem na naše počínání vůbec pyšnej, a když šel na závětrný spinakr dolů, tak jsme excelovali okolo 35. místa. Takže jsme rychle vychladli a začali konečně závodit, a hlavně díky neskutečnému štěstí a rychlosti lodi nakonec zavěsili 13. 
 
Následovala druhá Race a vítr začal dost slábnout, což pro nás nevěstí nikdy nic dobrýho. Ale světe div se, kupodivu naše rychlost je opravdu dobrá a my dáváme za 7. Že nás změna větru těsně před cílem okradla o dvě místa, moc neprožíváme a těšíme se na břeh k výčepu… Další den je bezvětří, a tak se nezávodí, a tak relaxujeme.
 
Třetí den závodu se předpovědi různí jen zanedbatelně. Některé modely hlásí prima vítr a postupné slábnutí, některé silný vítr a postupné slábnutí. No, vyšla ta druhá věštba, ale překvapila nás ta síla v poryvech a neskutečný změny 35 stupňů žádná míra! V první rozjížďce plujeme s mizerným trimem, trápíme se, ale štěstí na změny a naše vyježděnost  nás drží ve hře a v cíli jsme 9. Paradoxně další Race jedeme velice dobře a máme i skvělou rychlost, ale horší taktika a myslím i trocha smůly a v cíli jsme zase 9. Poslední jízda dne byla poznamenaná slábnoucím větrem a v důsledku toho zkrácení na trojce bóji po karuselu. My jsme jeli docela dobře, ale při tom cílovém karuselu jsme vyjeli příliš doleva a vítr, co naskočil po pauze, se rozhodl, že začne nejdřív vpravo… No tak v cíli 11, ale mohlo to dopadnout i hůř!
 
Čtvrtý závodní den fouká parádní vítr 10–16 uzlů a nebe bez mráčku. První rozjížďku jedeme opravdu dobře, jsme úplně natěsno ještě se třemi loděmi a rychle jsme odjeli zbytku pole. Šampioni vůbec neztrácej energii a metry těma debilníma soubojema na balón, co zdobí zbytek pelotonu a naopak jízdou na závětrný vlně a klidem na surfing vln rychle mizí zbytku pole. V duchu jsem se těšil, že tuto jízdu vyhrajeme, ale takovej „rohlík“ o 25 stupňů na posledním křižování, kdy jsme byli samozřejmě ta vnější loď, a tedy na nejdelší trase, mi rychle vyléčila a v cíli bereme za 3. Sedmá rozjížďka se jela v parádním větru, modrá obloha a ukrutná zima. V cíli jsme byli sedmí, ale vůbec si už nemůžu vzpomenout na nějakou památnou událost, a tak mi to už splývá. Ale sedmička dobrá, a hlavně nás čekají celkem už jen dvě rozjížďky a my máme všechny dojezdy celkem slušný, a tak přichází chvíle začít riskovat a něco zkusit.
 

Obvykle trimujeme naši loď s prioritou stoupavosti a volíme konzervativní nastavení, což má za následek poměrně konzistentní výsledky, ale něco tomu trochu chybí. V tomto případě jsme nastavili loď s preferencí maximální rychlosti i ve vztahu k vysoké a krátké vlně, co na Balatonu jsou. Takže start docela dobrej, jen nás ze spodu prudí takovej expert, co to neskutečně přestoupává. Bohužel expert je dvojnásobnej mistr světa a s naším trimem ho nejsme schopný horem zažehlit, a tak po nějakém čase, co se nad ním trápíme, otáčíme a letíme na pravé křídlo. Tady musím zmínit legendu mezi FB kosatníky Broka, co mi naučil skvělou pravdu. „Můžeš netrefit křižování, to se může stát, ale musíš vyhrát svoje křídlo!!!“ Takže v tomto případě bychom udělali legendě radost, vyhráváme naše křídlo o parník, ale změna 30 stupňů zleva má za následek, že jedničku točíme odhadem na čtyřicátém místě. Spinakr jedeme pěkně, většina lodí není schopná dostoupat na dvojku bójku a musí stahovat, nám vztek dává křídla, svaly a určitou míru bezmozkovitosti a v bouřlivém větru, co byl, to s balónem dojedeme až k halze. Dole stahujeme odhadem na 25. místě a začala naše šou. Letíme po trati, objíždíme soupeře jak kuželky a až změna na posledním kříži před cílem nás zase zařízne a šoupne nás na 9. místo. To tady musím zmínit, to je jev pro závodníky z většiny tříd úplně sci-fi. Ale FD je loď, která při dokonalém nastavení dokáže plout výrazně rychleji než soupeři okolo a ten rozdíl je opravdu nebetyčnej. Domů do přístavu se vracíme na spinakr v neskutečným letu a jsme zvědavý na výsledky, protože jsme ztratili docela přehled. A po dvou škrtání jsme na pátém místě, dopředu už to nejde a dozadu jen o místo. A s touto matematikou nás čeká poslední rozjížďka.
 
Poslední den závodu se vítr otočil pro nás známý směr z východu a v síle 6–10 uzlů jdeme na to. Rozhodčí pochopil asi po třetí rozjížďce, že ty všechny starty jsou jen ztráta času a rovnou to začal švihat na černou. Celou tu proceduru tím výrazně urychlil. Startujeme asi z třetiny čáry od pinu a asi tři lodě, co obrací hned od pinu napravo, nám projíždí před přídí. To mi vždycky docela nazlobí. Ale vytrváme na číhaný a s první změnou zleva obracíme a za pomoci výborný rychlosti křižujeme středem na jedničku. Tam přijíždíme na třetí pozici, přehráli nás jen dva „Lucky hledači” z extrémního leva. Ty rychle vyřešíme na spinakr a stahujeme dole první s komfortním náskokem asi 60 metrů. Ten až do cíle pomaličku navyšujeme a v cíli konečně – poprvé v životě na vrcholným závodě vyhráváme. Porážíme olympijské vítěze, mistry světa ze 470 a všechny ty šampiony a jsme v sedmém nebi…
 
Cestou do mariny si tak představuju, jak by naši soupeři asi koukali na náš Home spot pod Vyšehradskou skálou, anebo ten Prígl v obydlený zatáčce do Bratislavy, kde jsme se učili ten náš jachting…
 

Na vyhlášení jsme teda pátý, ale ještě jsme dostali cenu za vítězství v celkovém hodnocení Euro Cupu, celoroční soutěži z několika nejvýznamnějších regat. Na to jsme úplně zapomněli, a tak to byl takovej bonus navrch. Druhá česká posádka CZE 2 Pšeidl – Neužil obsadila 35. místo, a to je vzhledem k okolnostem a premiéře na vrcholném závodě FD určitě pěkný výsledek.
 
Závod byl skvěle organizován, vynikající zázemí, bohaté recepce. Nemůžu si vzpomenout, mimo trochu zběsilého větru (změny směru a síly, to bylo trochu mimo) na jediný kaz. Celý závod jsme měli pocit, že organizátoři, komise a celý realizační team je tam v první řadě pro závodníky. A pro tento pocit se na Balaton vždy rádi vracíme.
Jirka Hrubý

Celkové výsledky: https://www.fdeuro2019.com/results